Potala, o.p.s.

Dějiny Tibetu v datech

Dějiny Tibetu do roku 1949

do 7. stol.mýtické a polohistorické období tibetských dějin
7.–9. stol.jarlungská dynastie tibetských králů, vybudování silné říše s pevnými hranicemi, výboje a šíření vlivu na východ, jih i západ.
od 7. stol.pronikání buddhismu z Číny i Indie
v 8. stol.oficiální uvedení buddhismu do Tibetu, buddhismus státním náboženstvím
9. stol.po zániku jarlungské dynastie rozpad tibetského státu na samostatná malá knížectví, období decentralizace státní moci
11. stol.období znovuoživení buddhismu, rozvoj kulturní výměny s Indií a Nepálem
13. stol.sjednocení státní moci v rukách nejvyšších představitelů školy tibetského buddhismu Sakjapa za patronské ochrany mongolských chánů
15.–17. stol.vláda světských dynastií z Rinpungu a Cangu za podpory představitelů školy tibetského buddhismu Karma-Kagjü
od 17. stol.koncentrace duchovní a světské moci v rukách nejvyšších představitelů nejmladší školy tibetského buddhismu Gelugpa – dalajlamů (vláda dalajlamů – 1642–1959) za podpory mongolských chánů a později mandžuské dynastie, která se zmocnila čínského císařského trůnu.
1911konec mandžuské dynastie čínských císařů, vznik Čínské republiky
1913vyhlášení nezávislosti Tibetu 13. dalajlamou

Současné dějiny Tibetu

1949Čínská Lidová osvobozenecká armáda (LOA) vstoupila do severovýchodní tibetské provincie Amdo (čínsky Čching-chaj).
říjen 1950Jednotky LOA o síle 40 000 mužů zaútočily na Čhamdo, hlavní město východního Tibetu. O dva dny později porazily 8tisícovou tibetskou armádu a vzaly do zajetí guvernéra Čhamda Ngaphö Ngawang Džigmeho. Indický ministr zahraničí čínské vládě zaslal protestní nótu; Velká Británie a Spojené Státy vyjádřily indickému postoji podporu.
listopad 1950Tibetské Národní shromáždění na svém mimořádném zasedání vyzvalo tehdy 15letého dalajlamu aby převzal plnou politickou odpovědnost jako hlava tibetského státu. Shromáždění rovněž vzneslo požadavek, aby dalajlama opustil Lhasu a odjel do Domo poblíž severovýchodní hranice Indie.
květen 1951Pod hrozbou další vojenské invaze Čína přinutila Ngaphö Ngawang Džigmeho a ostatní tibetské delegáty v Pekingu podepsat neslavně známou „17bodovou dohodu o mírovém osvobození Tibetu“. Dalajlama se vrátil z Domo do Lhasy v naději na vyjednání příznivější smlouvy s Čínou; ta však jeho iniciativu odmítla.
červenec 1954Dalajlama v doprovodu vládních představitelů navštívil Peking.
duben 1956Čína ustavila Přípravný výbor pro Tibetskou autonomní oblast (PCART), který měl nahradit tibetskou vládu.
listopad 1956Dalajlama podnikl cestu do Indie na oslavu svátku Buddha džajantí. S ministerským předsedou Néhrúem hovořil o možnosti azylu, čínský premiér Čou En-laj mu však slíbil, že Peking zhoršující se situaci v Tibetu napraví a přesvědčil jej, aby se vrátil domů.
březen 1959Ve Lhase vypuklo povstání, které Čína potlačila za cenu 87 000 mrtvých Tibeťanů. Dalajlama opustil Tibet. Přibližně 80 000 Tibeťanů uprchlo z Tibetu aby se připojili k dalajlamovi v indickém exilu. Čínský premiér Čou En-laj oznámil rozpuštění tibetské vlády. Ve Lhase vznikla Organizace tibetských žen, jejímž programem bylo protestovat proti čínské okupaci Tibetu. Proti čínské okupaci demonstrovalo přes 15 000 žen.
duben 1959Dalajlama po příjezdu do Tézpuru v severovýchodním indickém státě Ásám vypověděl „17bodovou smlouvu“. Prohlásil, že tato „smlouva“ byla tibetské vládě a lidu vnucena pod hrozbou zbraní. V severoindickém horském městečku Mussoorie byla obnovena tibetská vláda v exilu. Dalajlama při té příležitosti prohlásil, „Kdekoliv jsem, spolu s mou vládou, uznává nás tibetský lid jako vládu Tibetu“.
srpen 1959Čína rozmístila armádu podél indicko-tibetské hranice. Indie odpovídá posílením obrany své severní hranice.
říjen 1959Všeobecné shromáždění OSN schválilo první rezoluci [1353 (XIV)] k Tibetu, v níž požaduje „respektování základních lidských práv Tibeťanů a jejich svébytné kultury a náboženství“.
leden 1960V nepálském Mustangu byla zřízena základna neoficiálních tibetských geril, které pokračují v ozbrojeném odporu proti čínské okupaci Tibetu.
únor 1960V Bylakuppe, hustě zalesněné oblasti poblíž jihoindického Mysore, bylo založeno první tibetské zemědělské osídlení. Dnes v Indii, Nepálu a Bhútánu existuje 54 tibetských osídlení.
duben 1960Tibetská exilová vláda se stěhuje do Dharamsaly
květen 1960V Mussoorie byla otevřena první tibetská exilová škola. Současně byla v Dharamsale otevřena tibetská školka (nyní Tibetská dětská vesnička). V současnosti funguje v Indii, Nepálu a Bhútánu 87 škol, které navštěvuje přibližně 30 000 studentů.
červen 1960Mezinárodní komise právníků zveřejnila svou první zprávu o Tibetu, v níž kritizuje Čínu za „svévolné zabíjení Tibeťanů a systematické porušování závazků vyplývajících ze 17bodové smlouvy z roku 1951″.
září 1960Byl ustaven tibetský exilový parlament pod názvem Komise tibetských lidových zástupců. Později byl přejmenován na Shromáždění tibetských lidových zástupců.
srpen 1960Mezinárodní komise právníků zveřejnila svou druhou zprávu o Tibetu, v níž uvádí, že „v Tibetu došlo k aktu genocidy s cílem zničit Tibeťany jako náboženskou skupinu“.
prosinec 1961Všeobecné shromáždění OSN schválilo druhou rezoluci [1723 (XVI)] k Tibetu, v níž uznává právo tibetského lidu na sebeurčení.
listopad 196297 procent klášterů v „Tibetské autonomní oblasti“ (TAO) a 98–99 procent klášterů v tibetských oblastech mimo TAO je nyní buď vylidněno, nebo jsou v troskách. (viz pančhenlamova 70 000znaková petice k Mao Ce-tungovi) Z informací později získaných Oddělením kultury a náboženství Tibetské exilové vlády vyplývá, že z 6259 klášterů v Tibetu ušlo skáze pouze osm.
březen 1963Do Amda přijeli čínští vědci, aby zde pracovali na vývoji vodíkových bomb.
 Dalajlama vyhlásil demokratickou ústavu budoucího Tibetu.
březen 1964Ve Lhase byl uvězněn pančhenlama poté, co veřejně podpořil dalajlamu.
srpen 1964Ve Lhase demonstrovalo proti čínské politice 10 000 tibetských studentů.
prosinec 1965Všeobecné shromáždění OSN schválilo třetí rezoluci k Tibetu [2079 (XX)], v níž opětovně požaduje „zastavení všech praktik, které zbavují Tibeťany lidských práv a základních svobod, kterých vždy požívali“.
srpen 1966Maova Kulturní revoluce rozpoutává v Tibetu další vlnu zabíjení a ničení.
říjen 1970V Dharamsale byl založen Kongres tibetské mládeže, největší nevládní politická organizace Tibeťanů v exilu.
leden 1971Čína rozmístila první jaderné zbraně v *Tsaidam Basin, v severovýchodní tibetské provincii Amdo
červenec 1979Teng Siao-pching vyhlásil v Tibetu politiku liberalizace.
červen 1984Tibetská exilová vláda oznámila, že v důsledku čínské invaze a okupace zahynulo 1,2 milionu Tibeťanů.
září 1987Dalajlama pronesl projev před Výborem pro lidská práva amerického kongresu a představil svůj pětibodový mírový plán na řešení tibetské otázky prostřednictvím jednání s čínskou vládou.
říjen 1987Ve Lhase proběhly dvě velké demonstrace proti čínské vládě, zaznamenané mezinárodními agenturami.
červen 1988Dalajlama představil před Evropským parlamentem svůj Strasbourský návrh. V něm navrhnul, aby byly tři provincie Tibetu spojeny do jednoho útvaru a byla jim poskytnuta skutečná autonomie; Čína by přitom byla i nadále zodpovědná za obranu Tibetu a jeho zahraniční vztahy.
leden 1989Desátý pančhenlama zemřel během návštěvy Žikace. Několik dní před smrtí veřejně prohlásil, že čínská nadvláda přinesla Tibetu více škod než prospěchu.
březen 1989Po třech dnech prostestních demonstrací ve Lhase vyhlásila Čína v Tibetu stanné právo.
říjen 1989Dalajlamovi byla udělena Nobelova cena míru.
duben 1990Čína odvolala stanné právo v Tibetu.
květen 1990Dalajlama zavedl do exilové správy zásadní demokratické reformy jejichž součástí je volba ministrů kabinetu exilové vlády voleným Shromážděním tibetských lidových zástupců.
červen 1991Shromáždění tibetských lidových zástupců přijalo novou demokratickou ústavu – Chartu Tibeťanů v exilu, která vychází ze Všeobecné deklarace lidských práv OSN.
srpen 1991Podkomise OSN pro prevenci diskriminace a ochranu menšin schválila rezoluci „Situace v Tibetu“, v níž vyjádřila znepokojení nad „pokračujícími zprávami o porušování základních lidských práv a svobod, ohrožujícím svébytnou kulturní, náboženskou a národní identitu tibetského lidu“.
říjen 1991Americký prezident George Bush podepsal kongresovou rezoluci, která prohlašuje Tibet za okupovanou zemi.
únor 1992Dalajlama vydal „Směrnice politiky budoucího Tibetu a základní články jeho ústavy“.
květen 1995J.S. dalajlama potvrdil šestiletého tibetského chlapce Gendün Čhökji Ňimu jako reinkarnaci desátého pančhenlamy.
 Čína odvezla Gendün Čhökji Ňimu na neznámé místo a za 11. pančhenlamu vyhlásila jiné dítě, Gjalcchena Norbua. O situaci Gendün Čhökji Ňimy a jeho rodičů nebylo nic známo ještě v roce 2000.
duben 1996Čína v Tibetu zahajuje kampaně Tvrdý úder a Vlastenecká převýchovaDuchovní civilizace. Jejich cílem je přimět Tibeťany aby se zřekli své víry v dalajlamu. Nejvíce postiženy byly mužské a ženské kláštery.
březen 1997Při své návštěvě Tchaj-wanu byl dalajlama bouřlivě uvítán, média mu věnovala značnou pozornost a setkal se s prezidentem Lee Teng-huiem.
říjen 1997Americká vláda vytvořila na ministerstvu zahraničí novou funkci zvláštního koordinátora pro Tibet a jmenovala do ní Grega Craiga. Jeho úkolem je sledovat tibetské záležitosti a referovat o nich.
prosinec 1997Mezinárodní komise právníků (ICJ) zveřejnila svou třetí zprávu o Tibetu. Uvádí se v ní, že „v Tibetu došlo k další eskalaci represe“. ICJ doporučila, aby Všeobecné shromáždění OSN obnovilo debatu o Tibetu na základě svých rezolucí z let 1959, 1961 a 1965, aby Komise pro lidská práva OSN jmenovala zvláštního zpravodaje, který by vyšetřoval situaci v oblasti lidských práv v Tibetu, a aby generální tajemník OSN jmenoval zvláštního vyslance, který by prosazoval mírové urovnání tibetské otázky a referendum, které by pod dohledem OSN umožnilo tibetskému národu vyjádřit své tužby.
březen 1998Šest členů Kongresu tibetské mládeže (TYC) zahájilo v Novém Dilí hladovku aby přiměli OSN realizovat doporučení ze zprávy Mezinárodní komise právníků o Tibetu z roku 1997. Dilíská policie hladovku násilně ukončila. Jeden z příznivců TYC, Thubtän Ngödub, na protest spáchal sebevraždu.
březen 1999Tři členové Kongresu tibetské mládeže (TYC) zahájili v Ženevě hladovku aby přiměli 55. zasedání Komise pro lidská práva OSN (UNHRC) odsoudit Čínu za její porušování lidských práv v Tibetu. Hladovku po 26 dnech ukončili na žádost OSN a vlád. UNHRC poskytla oficiální záruky, že se situací v Tibetu bude zabývat.

Zdroj: Tibet and Tibetans in exile, Department of Information and International Relations, Central Tibetan Administration, Dharamsala.